Zajímavosti o Šumavě

ŠUMAVA - ZELENÁ STŘECHA EVROPY

Hartmanice jsou nejstarší obcí tzv. vysoké Šumavy. Již v r.1209 tudy vedla známá Vintířova stezka a ve středověku se zde dolovalo zlato.
Naše městečko patří mezi ty oblasti Šumavy, které zatím nejsou tolik dotčeny turistickým průmyslem. Proto zde budete moci vychutnávat klid a krásu přírody a zároveň mít nadosah centrální Šumavu a její nejznámější turistické cíle.

Šumava je vzácná a člověkem zatím málo dotčená přírodní krajina. Díky svým přírodním a historickým památkám je jednou z turisticky nejatraktivnějších rekreačních oblastí ČR. Jsou tu široké možnosti pro letní i zimní sporty, pěší turistiku, cykloturistiku i agroturistiku.
Oblast skýtá množství historických a kulturních památek a pozoruhodných muzejních expozic.

Šumavský kraj byl až do poloviny 18.st. téměř neobydlený a pokrývali ho neporušené a neproniknutelné pralesy.
Jedinou lidskou stopou zde byli důležité obchodní stezky,( např. známá Zlatá stezka z 11.stol) a ve 14.stol. rýžování a dolování zlata. Z této doby se nám zachovali historické památky, jako např. hrad Kašperk, Velhartice, Vimperk nebo keltské hradiště Obří Hrad.

V 18.stol nastala postupná kolonizace, spojená s rozvojem sklářství, dřevařství a pastevectví. V té době vznikly pozoruhodné stavby - plavební kanály. Schwarzenberský a Vchynicko - Tetovský nebo elektrárna na Čeňkově pile. Hojně se rozšiřovali i církevní památky jako kaple, kříže a poutní místa. Na mnoha místech se dnes setkáte s dochovanými horskými sídly nazývanými královácké dvorce (Antýgl), nebo s tzv. volarskými domy.

Po 2.světové válce se kvůli odsunu německého obyvatelstva a své příhraniční poloze stala Šumava v podstatě nepřístupnou oblastí s minimálním zásahem člověka. Za oběť tehdy padlo množství pohraničních vesnic i s historickými a církevními pmátkami.

Spolu s Bavorským lesem je Šumava jedním z nejrozsáhlejších lesních komplexů ve střední Evropě rozprostírajícího se na hranicích Česka, Rakouska a německého Bavorska.
Pro soji polohu uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje je Šumava často nazývána "Zelená střecha Evropy". CHKO Šumava zahrnuje vlastní Šumavu a část jejího podhůří. NP Šumava zahrnuje nejhodnotnější a nejvzácnější místa CHKO Šumava.
Pohořím prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Jižní strana pohoří je podstatně příkřejší než severní, česká.
Charakteristickými pro českou stranu Šumavy jsou náhorní plošiny s četnými slatěmi - tzv. pláně. Na nich se nacházejí unikátní rašeliniště a prameniště mnohých řek - např. Vltavy, Otavy,Úhlavy nebo Řezné.
Podél šumavských toků se vytvořila hluboká členitá údolí kamenitých řek.
Jednou z nejzajímavějších přírodních pozoruhodností je osm ledovcových jezer, které vznikly v době poledové z horských ledovců. Největší, nejhlubší a nejnavštěvovanější je Černé jezero.

Věříme, že dovolená na Šumavě uspokojí každého návštěvníka, ať už hledá odpočinek v klidu a samotě, nebo aktivní formu relaxace spojenou se sportem a náročnou turistikou.

Ultima Thule Bohemiae jest Šumava, onen náhorní kraj hvozdy a slatěmi se nám projevující v tom stavu, jaký byl zde již před věky; v těchto posledních končinách země naší, v černých lesních hlubinách s volným průběhem živlů vody a vichru příroda dosud mnohotvárnou bizarností svou se nám dále ukazuje. V odlehlých těchto místech spatřujeme poslední tvářnost prastarého zápasení vegetace a stromů zvlášť; vyvstávají obrazy tytéž, jaké pradědům našim ráz jich povah a duševních sklonů určovaly v míře nemalé.
Ještě tu poslední divoká romantika vládne uprostřed prostopádných stěn a srázů, slatin a vrchů černým lesem smrků, jedlí, bučin a kosodřeviny porostlých. Přátelé tohoto kraje vyhledávati vždy budou krás dobám jejim nejvíce odpovídajících. Za dnů slunných potěší se jinde lépe, než v samotném charakterem svým melancholickém kraji. Někteří schválně sem jezdí, jen aby spatřili z některé vyhlídky v oblacích zjevivší se Alpy; jiní milují plné hukotu a šumu bouřících vod Povydří; druzí touží procházeti se poslední nádherou pravěkých hvozdů a opět jiní pouze ze slatí a plání se těší; ti však, z nemnohých nejopravdovějších přátel, kteří šumavskou krajinu s jejími hvozdy a slatěmi v celé její nádheře horské již poznali, zatouží spatřiti jí znovu, v pravé tvářnosti její, totiž uprostřed mlh, příšeří a mračen, s výšinami plnými par a s hvozdy dešti bičovanými.
Hory šumavské, všecky divoké, přírodou i lidmi! A jak malebné! Boky široké lesnatých velikánů, s vrcholy černajícími se proti obloze: čela horská jakoby výše ještě vynášela klenutí nesmírná balvanitých mračen, podpírajících nad to tyrkysově modrou, ve výši téměř temnající oblohu. Předhoří dalekých lánů lidmi obdělávaných v dolině zvlněným mořím se podobají, pěnami kypícím v svítivosti stavení a osad. Nejznamenitějšími dojmy z šumavského ráje bývali ony při slunce východu prožité, zejména na výšinách. Této vzácné podívané doporučiti mohu zvláště s vrcholu Boubína, Kletě, Lysé hory (druhého to vrcholu od Knížecího Stolce,) a s Roklanu; tato jest nejmalebnější.

Josef Váchal-Šumava umírající a romantická (1931)